Už samotná příprava letošního ročníku Aces & Warbirds předznamenala malou účast pilotů. Prvním přihlášeným byl Mirek Urbanski, který se stal propagátorem a šiřitelem RC Aircombatu v Polsku a prvním divákem, který mi oznámil, že se přijde podívat byl starosta města Žamberk Mgr. Jiří Kalous. To byl dobrý základ, ale zůstalo pouze při něm. Dalšími piloty byli Martin (Macek) Machura, Milan Bezstarosti (Milín), Dan Pék, a Jirka Krapf (Fík). Na poslední chvíli se ozvali Jirka Fiam s Lukášem Krausem a Jiří Písaříček (Neki) s Pavlem Steinem (Bufo). Předpověď počasí nevěstila nic dobrého, a tak se dalo předpokládat, že někoho odradí. Na poslední chvíli se omluvil Fík, kvůli povinnostem s pořádáním MR v F3J jeho klubu. Neki a Bufo nakonec nepřijeli.
Na pátek před soutěží, jsem si naplánoval dovolenou, abych připravil vše potřebné, ale pracovní povinnosti mi to nedovolily. V patnáct hodin, ještě před odchodem z práce jsem se podíval na radar CHMI. No hrůza..., v sobotu přechod podružné studené fronty se zesilujícím větrem, zlepšení až v neděli odpoledne. Protože jsem soutěž inzeroval v místním i regionálním tisku, největší strach jsem měl z toho, že přijdou diváci a nebudou mít na koho a co koukat.
V pátek ve čtyři odpoledne jsme se my, pořadatelé, sešli na letišti, abychom připravili vše potřebné. Nejistota z počasí nám však nedovolila připravit více, než zapojit počítač, narazit soudek s pivem, vyzkoušet chlazení a "okoštovat Budvárek". Dalo by se říci, že pořádání AirCombatu máme "namáklé", a tak jsme vytyčování plochy nechali až na druhý den. Cestou domů jsme se Zdeňkem Krejsou a naším novým členem Václavem Zaňkou (původně z Borohrádku) zastavili u nestora modelaření v Žamberku, Václavem Šípkem, kde jsme krátce zavzpomínali o starých mladých časech. Asi v devět večer se mi ozval na mobil první pilot - Macek. Zanedlouho dorazil i největší nadšenec AirCombatu za rok 2002, Milín. U ohníčku s pivkem a opékanými klobáskami jsme strávili příjemný večer.
Sobotní ráno se po obloze proháněly tmavé mraky, foukal mírný západní větřík. Rychle jsme vytýčili startovní, bezpečnostní a přistávací linie, ani diváckou zónu jsme nezapomněli. Co kdyby přišli nějací diváci? Postupně dorazili další neohrožení piloti: Jirka Fiam s Lukášem Krausem, Dan Pék i Mirek Urbanski. Kontrola kanálů byla jednoduchá, losování do heatů nebylo nutné. Mezitím se dostavil i nejváženější divák - pan starosta. Vše tedy může začít. První dešťová přeháňka, která vzápětí přišla, způsobila odložení prvního kola. Kýžený signál "Scramble!" zazněl krátce po jedenácté hodině. Do vzduchu vzlétly čtyři stíhačky, když Jirka Fiam neodstartoval a Macek po velkých problémech s chodem motoru zalétl při dvou vzletech pouhou minutu a šest vteřin. Po prvním kole se v čele usadil Dan s dvěma seky a výborným časem 6:51, druhý Mirek Urbanski s jedním sekem a třetí Milín Bez Starosti i bez katu - i když po přistání byly na křídle jeho Blackburnu Firebrand patrné tři jasně červené pruhy po soupeřově stuze. Hold, kdo nemaže (lepidlem), ten nejede (nestříhá).
Druhé kolo bylo odstartováno vzápětí, po doplnění munice a dotankování. Tentokrát se utkalo všech šest modelů. Před koncem kola šel do země za safety line "Mezek" Mirka Urbanského po střetu s Kawasaki Lukáše Krause. Mirek se tak rázem propadl na páté místo. Lukáš se s jedním sekem posunul na druhé a Macek také s jedním zaznamenaným sekem na třetí pořadí průběžného hodnocení. Následovala přestávka vyplněná exhibicí dešťových mraků a povinnou konzumací tekutého chleba v Hangárbaru.
Třetí kolo bylo odstartováno v pravé poledne. Při něm sekali jen Dan, kterého navigoval Robert Šmíd (Rob), Macek a Lukáš. Pohroma ve formě killu postihla tentokrát Milína, Jirku Fiama a srážku "spřátelených Mezků" Dana a Mirka nepřežil Mirkův, když Danova konstrukce křídla s uhlíkem v náběžce projela soupeřovým křídlem jako nůž máslem. Důvod killu Milína byl posléze zjištěn: pilot neměl nasazenou kyslíkovou masku!? Na pořadí se ale nic nezměnilo, jen na posledních místech si prohodili pořadí Jirka (pátý) s Mirkem (šestý). Ještě si piloti nestačili posbírat své nádobíčko a začalo opět pršet, a to dosti silně a vytrvale. "Pokud nepřestane déšť do čtrnácti hodin, budeme muset vyhlásit pořadí bez finále" - to byl výrok z krátké porady pořadatelů s piloty.
Finále se nakonec uskutečnilo krátce po třinácté hodině - a stálo za to! Všichni piloti létali "jako o život". V pomyslné krychličce o straně nějakých sto metrů, omezené zemí, "safety line" a mraky se mydlilo šest strojů až cucky stuh létaly. Dan Pék přímo exceloval a se třemi seky jen potvrdil své první místo. Macek přidal také dvě trofeje a to ho vyneslo na konečné druhé místo. Lukáš s jedním katem potvrdil místo třetí. Milín dolétal sice bez stuhy, ale na bramborovou medaili to stačilo. Jirka si "katnul" safety lajnu, dostal záporných 200 bodů a s letovým časem 58 sekund se opět propadl na dno, aby před sebe pustil Mirka. Po krátké přípravě následovalo vyhlášení výsledků a předání šumivého vína, diplomů a pohárů vítězům. Z asi šedesáti diváků, které jsem v průběhu soutěže zaznamenal, zůstalo, aby zatleskalo, jen nepatrné torzo věrných. Tak to byl průběh v pořadí již třetího ročníku "Aces & Warbirds".
Avizované vyhlídkové lety se kvůli nízkým mrakům a dešti nekonaly, zato táboráček s hrstkou věrných, jsme zvládli i s večerními lety elektroletů a doražením druhého, právě načatého soudku pivního moku. Krátce po půlnoci jsme se v klidu a spořádaně vytratili do svých příbytků. Tak zase za rok?