Poslední soutěží naší letošní modelářské sezony měla být premiéra RC Aircombat s názvem "Aces & Warbirds". Měla, leč nebyla.
Soutěž jsem začal připravovat ihned po Eurocupu v Mělníku. Termín 8. 9. 2001 byl zvolen již před rokem. Skrýval naději počasí babího léta, účast skutečných pilotních es, kteří přez letní prázdniny abstinovali a potřebovali si připsat jedny z posledních bodů do celoročního žebříčku, i pravděpodobnou návštěvu diváků navrátivších se z dovolené. Itinerář přípravných prací čítal na 70 položek, které se týmu organizátorů podařilo téměr všechny naplnit. Ještě týden před soutěží byly předpovědi počasí optimistické. Jak se postupně blýžil konec týdne, přibývala v předpovědích oblačnost a déšť. V pátek, den před vlastní soutěží, byla celá obloha pokryta nízkou těžkou oblačností, zatím beze srážek. Po třetí hodině odpoledne se začali sjíždět první piloti v čele se Zikim a Hrochem. Zatímco jsem s partou klubových kolegů připravoval vytyčení prostoru pro diváky, safety line a pod. Hoši z Flying killers šli do vzduchu k tréninkovým letům. Přestože jsem neměl čas sledovat intenzivní "tréninkové" heaty, zaznamenal jsem jeden kill, když Hrochův P51 přišel o kus křídla při střetu s cvičným hornoplošníkem. Na něm jsem zaznamenal pouze zlomenou vrtuli. Postupně přijeli ještě další boys a létalo se až do tmy. Poté následovala menší "kulturní" akce se zpěvy a "hrou" na křídlovku Ondřeje Štěpána a noční lety Blériotova? samokřídla osvětleného jen dvěma cigaretami a kuželem polovybité kapesní svítilny. Když si samokřídlo vykouřilo své cigarety a vylétlo z kužele chabého světla svítilny, zaslechl jsem jen povel ze tmy "Stáhni plyn a dotáhni". Poté následovala pátrací akce zúčastněných za svitu reflektorů džípa a blesků mého fotoaparátu. Pohodu večera ukončil po desáté hodině déšť a dopité lahve pití pro dospělé.
Sobotní ráno bylo nevlídné: oblačnost až na zem, drobný, hustý déšť, silný vítr a zima. Meteorologickou mluvou se jednalo o přechod studené fronty s prognózou zesilujícího větru a přechodu k přeháňkám. Horší počasí už nemohlo být. S týmem organizátorů jsme sice vše připravili k soutěži, ale víceméně mně bylo jasné, že létat se asi nebude. Mezitím dorazila většina přihlášených pilotů a po příjezdu Jerryho jsme na briefingu v hangáru aeroklubu konání soutěže "odpískali". Jediný Ziki s Hrochem se pokusili rozehnat mraky Mustangem, ale bez výsledku. Nakonec jsme si ve skupinkách podebatovali o svých problémech i plánech, vypili kávu z kelímku a před polednem se rozjeli na své mateřské základny. Tak snad příště, v roce 2002...